* 16. března 1958 – ✝ 5. května 2012
Nositel desátého stupně Březového lístku.
Do Junáka vstoupil jako desetiletý chlapec, v roce 1970, byl již rádcem družiny a členem oddílové rady. Po zákazu Junáka udržoval svou družinu ještě celý rok jako neoficiální klub. Sotva mu „oschla tiskařská barva“ na jeho občanském průkazu, začal jezdit na vandry a sbírat poznatky o trampingu, jediném spontánním hnutí spojeném s přírodou, které se komunistům nikdy nepodařilo vymýtit. Po návratu z vojenské základní služby se pokoušel pracovat s dětmi v Pionýrské organizaci, ale po dvou letech styku s „rudou propagandou“ tuto činnost opustil a své zájmy, záliby a kamarády opět hledal mezi trampy, vodáky a horskými turisty. Po znovuobnovení Junáka se v r. 1990 do jeho působení vrátil, připravil se a složil Čekatelskou zkoušku a stal se zástupcem vedoucího oddílu Vlčat. V roce 1993 splnil všechny náležitosti Vůdcovské zkoušky a úspěšně absolvoval junáckou Lesní školu Jiráskovy oblasti. Uposlechl doporučení starších a stal se v r. 1994 frekventantem Instruktorské lesní školy Junáka. V témže roce založil a začal vést nový skautský oddíl. Organizoval a vedl junácké tábory až do roku 1998. Po návratu z Instruktorské LŠ založil ve Středisku Junáka Pardubice roverskou Orlí družinu. Poté vedl tři ročníky Roverské školy lesní moudrosti – desetivíkendového motivačního kurzu, zaměřeného na různé oblasti skautské a zálesácké praxe. V roce 1998 byl zvolen do funkce oblastního zpravodaje Lesních škol tehdejší Chrudimské oblasti Junáka. Začal předsedat komisi pro vůdcovské zkoušky. V roce 1999 založil Stříbrnou řeku, dnes vzdělávací středisko na Vysočině, které pořádá čekatelské a vůdcovské kurzy a Lesní školu k získání odborné lektorské kvalifikace v oborech táboření, tělovýchova a sport. Po ustavení junáckých krajů byl zvolen do funkce výchovného zpravodaje krajské rady Junáka Pardubice a také zástupcem kraje v Náčelnictvu Junáka. V dalším období byl pak delegáty Valného sněmu Junáka znovu zvolen – na své druhé funkční období – do junáckého náčelnictva. V něm se věnoval až do reorganizace krajské agendy převážně vzdělávacímu systému. Do svého odchodu se věnoval dětem jako zástupce vedoucího střediska Leknín v Heřmanově Městci, organizoval pro ně během roku časté výpravy a letní tábory. Za svou dlouhodobou a výbornou práci mu byly uděleny skautské Medaile díků a Stříbrné řeky.
První Březový lístek získal v roce 1993, a to na setkání Klubů žlutého kvítku ve Vranici u Litomyšle. Myšlenky, cíle a charakter činnosti hnutí BL ho natolik nadchly, že je začal šířit nejen na Pardubicku, ale i ve „své“ Stříbrné řece. Za svou práci pro děti a mládež, za podporu vzniku jejich pevných přátelství při zajímavých mimoškolních zážitcích, mu byly postupně udělovány další „barvy“ Březového lístku. Pravidelně se účastnil každoročních jednání PONS. Osobní cíl, který si v Hnutí BL vytkl – totiž zdokonalit a zveřejňovat evidenci nositelů Březového lístku – splnil. Byl Strážcem celostátní pyramidy BL – Desky cti. Z pověření GN-Galénova nadačního fondu byl ústředním distributorem odznaků a nášivek BL a foglarovských odznáčků Žlutý kvítek. Jerry byl známou osobností – lektorem CVVZ pro život v přírodě, tábornictví a obřadnictví. Zkušenosti uměl poutavě předávat. Svým vyprávěním, fotografiemi, filmy i zpěvem při kytaře dovedl zaujmout i ty starší, například obyvatele Domova důchodců Heřmanův Městec, v němž byl vedoucím provozu.
Za použití různých zdrojů sepsal Jiří Řeháček – Riki
