Březový lístek

Oceňování činnosti s dětmi a mládeží

RNDr. Rudolf Plajner - Táta (12)

publikováno 29. října 2007

(* 5. 4. 1901 v Prostějově, + 23. 6. 1987 v Praze)
Věřte, že sestavit stručnou charakteristiku takové osobnosti, jakou byl jeden z nejvýznamnějších reprezentantů českého skautingu, není lehké. Jeho životním heslem bylo: Važte si toho, čím nás obdařila bohatá náruč Matky přírody, a svojí skromností a pílí budujte přátelství mezi lidmi dobré vůle. Byl velmi vzdělaný, pravdomluvný, pracovitý, uvážlivý a trpělivý. Do paměti národa se zapsal především jako dlouholetý náčelník Junáků, čelících nepřízni totalitních režimů. Neváhal statečně přebírat aktuální i budoucí rizika svého jednání. Nelze ale opomenout jeho pedagogickou a občanskou činnost. Za to vše mu byl udělen i 12. stupeň Březového lístku.

Rudolf Plajner - člověk
Narodil se jako jediný syn ze sedmi dětí prostějovského továrního krejčího. V roce 1912 zahájil tamtéž středoškolská studia, v r. 1919 složil maturitu s vyznamenáním a zapsal se na Fakultě elektroinženýrství brněnské techniky. V letním semestru 1920 přešel na nově zřízenou přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde studoval obor matematiky a fyziky. Ještě před ukončením vysoké školy (1924) pracoval jako asistent ve Fyzikálním ústavu UK. Měl před sebou universitní kariéru. Když se však cesta k jeho profesuře ukázala příliš dlouhá, nastoupil - částečně na naléhání prof. A. Svojsíka - cestu středoškolského učitele na Zemské vyšší reálce v Prostějově. V r. 1926 se oženil s Vlastou Sokolovou, která mu byla po celý život vysoce významnou oporou, a získal akademickou hodnost doktora přírodních věd. Svůj život prožil v Prostějově, Holešově, Praze a v Lukách pod Medníkem. Velmi miloval moravskou krajinu.

Rudolf Plajner - pedagog
Po počátečním působení v Prostějově byl na začátku školního roku 1929 přeložen na Zemské reálné gymnázium do Holešova. Jeho příchod tam působil jako vpuštění štiky do rybníka. Mladý a energický pedagog - kantor ideál - byl štíhlé a vysoké postavy, usměvavý, chodil v rozhalence a bez klobouku po celý rok. Obávané předměty matematiku a fyziku přednášel jasně a srozumitelně, studentům vždy dokazoval, že na řešení přijdou sami, nesrážel je, ale povzbuzoval. Měl autoritu podepřenou svým vystupováním, životem i pedagogickými schopnostmi a vysokou odbornou úrovní. Získal si obdiv i slušným, ale rázným vynucením kázně. V roce 1937 absolvoval zvláštní kurs pro instruktory branné výchovy a od 1. září 1937 byl povolán do Prahy, aby se mohl zcela věnovat organizaci branné výchovy na školách, ve sportovních spolcích i svazu skautů a skautek. Vyučoval na Spolkovém reálném gymnáziu v Praze-Dejvicích. 1. září 1938 se vrátil ho Holešova, kde působil opět na reálném gymnáziu. 17. 5. 1945 na něm zahájil poválečné vyučování a stal se přechodně i správcem školy. V červnu 1949 byl po zatčení Státní bezpečností okamžitě suspendován. Souzen nebyl, poněvadž nebyl obžalován. Obžalován nebyl, ani nemohl být, poněvadž nebyl vyslýchán a také nebylo proč. Bez soudního řízení byl koncem října propuštěn. V době politických deformací po likvidaci ústředí Junáka (leden 1950) byl veřejně ostouzen v novinách, že "zmrzačil" půl milionu české mládeže, za svou dřívější činnost v Junáku vůbec. Pro průtahy vyřizování návratu do školství pracoval manuálně v místním kovozávodě. Teprve od 1. 2. 1950 byl přidělen k výkonu služby na střední školu v Gottwaldově-Malenovicích, od 1. 9. 1950 pak na Vyšší školu sociálně-zdravotní v Gottwaldově. Od 1. srpna 1952 byl z provozních důvodů přeložen na Státní kurs pro přípravu pracujících na vysoké školy (na Hostýně). d 1. září 1953 byl přeložen na Vyšší průmyslovou školu strojnickou v Gottwaldově a od 1. září 1954 na pedagogickou školu pro vzdělání učitelů národních škol v Holešově. Během pěti let působil tedy na šesti školách, většinou mimo své bydliště! Od 1. září 1959 byl přeložen na osmiletou střední školu ve Vraném nad Vltavou. Odstěhoval se z Holešova do obce Luka pod Medníkem u Jílového. V roce 1961 odešel do starobního důchodu. Po několika pozdějších mozkových příhodách a částečném uzdravování mezi nimi 23. června 1987 tiše zemřel. Před tím si vymínil, že jeho pohřeb rodina utají, tak se s ním rozloučilo jen pár přátel.

Vysokou kvalitu jeho pedagogického přístupu vyvolalo také jeho moderní přesvědčení, že s každým hochem je nutno zacházet jako s osobností.

Junácký život Rudolfa Plajnera
Podzim 1916: vstupuje do skautské družiny, založené a vedené Jiřím Wolkerem. Ještě téhož roku skládá Rudolf Plajner zkoušku nováčkovskou a slib. 1917: skládá zkoušku II. třídy a v roce 1918 zkoušku I. třídy. V témže roce se se svou družinou vydal pěšky do Prahy k uvítání presidenta T. G. Masaryka a stal se členem pořadatelského sboru. V roce 1919 složil zkoušku vůdcovskou a byl pověřen vedením sboru skautů v Prostějově.

V roce 1920 byl mu udělen zlatý stupeň odznaku "Za čin junácký" za dramatickou a neobyčejně nebezpečnou záchranu tří tonoucích dětí. Město Prostějov mu jako odměnu udělilo studijní stipendium a prezident T. G. Masaryk mu daroval stříbrné hodinky. 1922: V pražském skautingu sloužil ve funkci sborového vůdce. Spolupracoval na přípravách a organizaci "Národních skautských slavností". Od roku 1923 se účastnil porad Hlavního stanu a od roku 1924, kdy byl jmenován okresním zpravodajem pro okres Prostějov, se stal členem valných sjezdů v Praze. V létě 1926 absolvoval Ústřední lesní školu ve Studené dolině u Lukova na "Rovénkách". V roce 1927 se účastnil schůze Hlavního stanu v Praze a jednání poradního sboru moravského. Byl spoluautorem programových zásad svazového skautingu. V roce 1928 byl jmenován zástupcem župního zpravodaje pro župu Olomouckou. V témže roce se podílel na instalaci skautské expozice na Výstavě soudobé kultury v Brně a na přípravách a organizaci sjezdu moravskoslezských skautů tamtéž. V roce 1929 byl účastníkem 3. světového Jamboree v Anglii a byl delegátem na 5. mezinárodní skautské konferenci v Birkenheadu. Dne 8. 10. 1929 byl jmenován zástupcem župního zpravodaje v Přerově. 24. 10. 1929 mu náčelnictvo SJS RČS udělilo "Stříbrnou svastiku náčelnictva."

R. Plajner byl již před příchodem do Holešova zkušeným a osvědčeným skautským činovníkem a pracoval po boku prof. A. B. Svojsíka, náčelníka a zakladatele skautingu v ČSR. Po příchodu do Holešova vyhlásil přísné požadavky pro přijetí do oddílu. Jsi skaut? Tak to musíš znát víc než ostatní! A také musíš být vzorem svým chováním. Brzy měl kolem sebe 20-30 chlapců. Během zimy a na jaře 1930 složili hoši nováčkovské zkoušky a v létě v údolí Žopky skautský slib. Schůzky nabyly povahy rádcovského kursu s předváděním vzorných družinových schůzek. Většina těchto hochů později, samostatně vedla družiny v prvém i druhém oddíle, které R. Plajner založil. Obnovil se i oddíl dívek, smečka Vlčat, Světlušky, Old skauti. Vzniklo Sdružení přátel Junáka, které za přímé pomoci "Táty" Plajnera dobře pracovalo. Předsedou se stal ředitel Jadrníček, první vůdce oddílu a zakládající člen skautských oddílů v Holešově v roce 1920. Na jaře 1931 byl jmenován župním zpravodajem župy Hanácké i Olomoucké Se svými asi dvaceti skauty z Holešova se účastnil Slovanského jamboree v Praze. Župa Hanácká tehdy postavila na Trojském ostrově tábor se slaměnými podsadami. Podsady se šily u Plajnerů ve sklepě. Co trpělivosti a obětavosti museli mít tehdy oba mladí manželé! Fůry slámy, dřevěné rámy na slisování, jehly a motouzy na prošití, nože a nůžky na ostříhání okrajů. Skladovací prostory. A družiny, střídající se při výrobě. Bezpochyby i "dotahování" výrobků za hochy, neboť pracnost výroby byla značná. A to vše bylo pár měsíců před narozením druhého syna Oldy! V roce 1932 byl na Valném sjezdu zpravodajem náčelnictva a v dalších obdobích znovu až do roku 1939. 22. října 1934 dostává Čestný odznak skautské lásky.

1935-36 plní funkci zpravodaje náčelnictva pro východní část republiky, navštěvuje všechny moravskoslezské župy a zajíždí i na Slovensko a Podkarpatskou Rus, aby se seznámil s poměry v jednotlivých oblastech s přispěl k vyšší úrovni skautské branné výchovy. Podílel se na přípravě schůzky moravskoslezských činovniků v Přerově a Zlíně. 1938 byl vyznamenán presidiem SJSS RČS "Jubilejním odznakem 1918-38" za nepřetržitou dvacetiletou službu státu. Vedl pohřební průvod zemřelého náčelníka A. Svojsíka na Vyšehradský hřbitov. Vyřizoval pak veškerou agendu náčelnictva. Byl jmenován členem organizační komise SJSS. Těsně před okupací českých zemí nacistickou armádou byl jmenován náčelníkem českého Junáka a povedlo se mu všech asi šedesát tehdejších skautských organizací spojit v jedinou: Svaz junáků-skautů a skautek RČS (vedle skautů Svazových existovali do té doby skauti Bí Pí /Baden-Powellovi/, Spartakovi skauti práce, skauti DTJ, Junáci volnosti, katoličtí skauti, Makkabi a řada dalších, méně početných organizací). Na ustavujícím sněmu Junáka byl zvolen náčelníkem s určením pro Moravu. 19. 6. 1940 byl vyznamenán nejvyšším skautským vyznamenáním "Řádem stříbrného vlka" a pokračoval ilegální skautskou prací. V červenci 1945 zastupoval Junáka na srazu mládeže na Radhošti. Byl mu udělen "Řád sv. Václava" s titulem "Rytíř zlatého kříže". Na sněmu Junáka v r. 1946 byl opět zvolen náčelníkem a sjezd přijal jeho doporučení na kolektivní členství v SČM. V rozporné situaci po osvobození, kdy vláda a zejména MNO si přály obnovu Junáka, ale na druhé straně byla požadována jednota mládeže, tělovýchovy a odborů, nebylo možno vyhovět oběma požadavkům. Jediné řešení bylo kolektivní členství Junáka buď v mládežnické nebo tělovýchovné organizaci. Za tuto hranici Junák jít nemohl, nechtěl-li ztratit členství v mezinárodní skautské organizaci, a také i samostatnou existenci doma. Obhajobě této linie věnoval náčelník R. Plajner po tři roky všechny své síly, až mu bylo zabráněno zastávané stanovisko dále hájit. Na přání naší vlády a velvyslanectví SSSR zúčastnil se spolu se zástupci SČM, Sokola a sportovců velkých tělovýchovných slavností v Moskvě, kde projednával otázky spolupráce Junáka se sovětskými pionýry. 22. listopadu 1946 byl jmenován instruktorem lesní školy a 1. 12. 1947 čestným členem lesních škol Junáka. Byl členem 500členné výpravy československých skautů na VI. světové Jamboree (Moisson ve Francii) a vedl delegaci Junáka na oficiální návštěvu polských Harcerů ve Varšavě. Vyhlásil dvouletý plán Junáka se závazkem odpracovat 20 milionů hodin ve službách republice. I po 1. lednu 1950, kdy byl Junák (po druhé v krátké době) zakázán, se Rudolf Plajner-Táta účastnil až do svého skonu skrývaného a utajovaného skautského dění.

Rudolf Plajner - odbojář
Jako zástupce Junáka se podílel se na budování odbojových organizací Obrana Národa, Politické ústředí a Petiční výbor Věrni zůstaneme a udržoval kontakt s Aloisem Eliášem. Odbojářská práce R. Plajnera spočívala především v tom, že se svými spolupracovníky zajistil bezpečnou cestu pro převádění mnoha vojáků, politiků a členů vlády do zahraničí. Po 1. září 1939 byl mimo jiné zatčen i velitel Junáka Bohuslav Řehák, a tak měl plnou odpovědnost za celou organizaci. V létě roku 1940 byly rozpuštěny skautské tábory, R. Plajner proti tomu protestoval a prostřednictvím Eliášovy vlády se snažil, aby majetek oddílu i dětí byl vrácen. Mnohde se vrátily děti z táborů jen v teplákách, nebo dokonce v trenýrkách. Poté sjednal tajnou dohodu se Sokolem, Českým červeným křížem a Klubem českých turistů o přijetí a ochraně skautských oddílů v případě jejich zrušení, které očekával. Jeho tušení bylo správné.

28. října 1940 byl Junák (poprvé) rozpuštěn a 4. listopadu byl Plajner eskortován do Prahy k likvidaci Junáka. Nacisté měli z Junáků velký strach, ačkoliv více než 80 % členů byly děti, které chodily ještě na základní školy. 21. 1. 1943 byl zatčen gestapem, naštěstí pro nedostatek důkazů propuštěn 24. 3. 1943. Budova holešovského gymnázia, na kterém působil, sloužila jako úkryt řadě nacisty pronásledovaných a hledaných osob, přecházejících přes hranice nebo do partyzánských skupin. Z věžičky nad budovou gymnázia v určitá období vysílala ilegální vysílačka. Za heydrichiády se zbavovali svých zbraní i někteří stateční a tak půda gymnázia i rohový sklep a hluboká studna na dvoře školy pohlcovaly granáty, pistole a munici dotud, než je bylo možno převézt, nakonzervovat a zakopat u hájovny na Hadovně u Lukovečka "Na skalce". I legendární partyzánský major Murzin měl schůzky v budově gymnázia i v bytě R. Plajnera. V říjnu 1944 jednal R. Plajner osobně s komisařem partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova kpt. Stěpanovem a napojil na něho velitele Tajné vojenské a civilní organizace kapitána "Roberta" - poručíka Jendu Rolka, svého žáka. V lesích se skrývali pronásledovaní lidé. Nebylo pro ně dostatek slamníků, přikrývek a jiných věcí. A tak se tyto věci "ztrácely" z turistické ubytovny v gymnáziu a zařízení KČT. V budově gymnázia našel v říjnu 1941 přechodný úkryt i první letecký výsadek ze Sovětského svazu, který seskočil v noci blízko trati Hulín-Kojetín. Na jaře roku 1945 začal R. Plajner vyhledávat vhodné osoby pro revoluční národní výbory. 5. 5. 1945 zahájil jako předseda prvou schůzi Revolučního národního výboru města Holešova a ujal se činnosti i jako předseda Revolučního okresního národního výboru. Občané k němu měli neomezenou důvěru a úctu.

Po válce R. Plajner za aktivní odpor proti okupantům dostal mnoho vyznamenání: stříbrný stupeň Junáckého kříže "Za vlast 1938-45", zlatý stupeň "In memoriam", dále dostal stříbrnou medaili partyzánské skupiny "Vela". Skautům byl udělen diplom "Junákům za spolupráci v odboji věnuje 1. československá partyzánská brigáda Jana Žižky z Trocnova", v prvé řadě to bylo ocenění právě pro náčelníka. 2. května 1946 při audienci na Pražském hradě udělil prezident republiky dr. Edvard Beneš R. Plajnerovi v uznání bojových zásluh, které získal v boji za osvobození republiky, Československý válečný kříž. Dále získal Československou vojenskou medaili za zásluhy 1. stupně "V uznání vynikajících vojenských činů mimo boj".

Pramen: VÉMOLA, Antonín: monografie RNDr. Rudolf Plajner; 1991. Zpracoval Rudolf Kašpar-Pegas v říjnu 2007

Zprávy z Březového lístku

7. září 2014

K dnešnímu dni aktualizovaná Deska cti - Pyramida BL.

17. února 2014

V těchto dnech si připomínáme rok od chvíle, kdy nás opustil Jan Šimáně - Galén. Zavzpomínejte s námi.

22. ledna 2014

ZAHÁJEN PRODEJ SAMOLEPEK BL.
Více zde.

Anketa

V tuto chvíli žádná anketa neprobíhá.

Nositelé březového lístku

Březové lístky se udělují ve všech krajích ČR i na Slovensku. Mezi jejich nositele patří také členové těchto organizací:

  • Junák
  • Duha
  • A-TOM
  • Klub českých turistů
  • Zálesák
  • Pionýr
  • Naturo
  • ČSOP
  • a mnohých dalších
Hledání:

Nepřehlédněte

Jan Šimáně - Galén (1. 10. 1924 - 13. 2. 2013)

Smutná zpráva přišla v podvečer 13. dne indiánského měsíce hladu roku 2013. Galénova vnučka Magda oznámila světu, že její dědeček Jan Šimáně opustil tento svět v 89. roce svého věku... Úctyhodné stáří ...